RC || Mezi láskou a smrtí- Meg Cabot

autor: Meg Cabot
název v originále: Abandon
název v češtině: Mezi láskou a smrtí
série (orig/cz): Abandon/Podsvětí
díl v sérii: 1.
nakladatelství: Knižní klub
vydáno: září 2012
počet stran: 272

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knižnímu klubu.

Jedná se o moji první větší recenzi, prosím tedy o shovívavost.

Anotace

Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s pochybnou pověstí. 

Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné – je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti? První díl nové strhující „podsvětní“ řady.

Představovala jsem si, co by řekl táta, kdyby tady byl. 'Víš, kdo já jsem?' zařval by. Přestože jsem uvnitř byla celá ztuhlá, cítila jsem teplo vycházející z plamenů za mnou. Jak jsem mohla být mrtvá, když jsem stále měla cit? Jak?

Hodnocení

Do příběhu Pierce vstupujeme párty na počest jejího příchodu na Ostrov kostí, jež pořádá její matka. A hned se také seznamujeme s dalšími příslušníky rodiny- bratrancem Alexem, strýčkem Chrisem, ... Hned se také dozvídáme, že Pierce je tak trochu výjimečná. Patří k té hrstce lidí, kteří přežili svou smrt. A co by to bylo za člověka, kdyby se Alex své sestřenice nezeptal jaké je to po smrti. Upřímně, na tuhle otázku chceme znát odpověď nejspíš všichni.

Vidělas světlo? To je první věc, na kterou se všichni ptají, když zjistí, že jsem zemřela a zase obživla. Na to samé se mě na dnešním mámině večírku zeptal i můj sedmnáctiletý bratranec Alex. 

Pierce je po přežití své vlastní smrti jiná, něco nevysvětlitelného ji táhne na hřbitov, kde opět potkává Johna. Vysokého, pohledného, málomluvného, tajemného, nezkrotného mladíka, oděného v černém, který všem okolo nahání strach. Kdo to je? Proč je na hřbitově? Co po Pierce chce? Proč jí dal řetízek s přívěškem velkého tmavého diamantu?

Má vůbec John mobilní telefon? Pochybuju.
Jak by platil účty? Šedými diamanty?

K hlavní dějové linii příběhu o Pierce a Johnovi je přibaleno i několik dalších vedlejších, které jsou však s hlavní samozřejmě neodmyslitelně spjaty. Příkladem jsou tradice místních středoškoláků- Noc rakví a rozpad manželství Pierceiných rodičů.

Úvod knihy je věnován zkrácené verzi příběhu z řecké mytologie o Persefoně a Hádovi.  Ale nebojte jejich příběh se následně prolíná i s trochou francouzské historie Ludvíka XVI. a jeho manželky a je více rozveden. Nemusíte před čtením studovat Staré řecké báje a pověsti. Příběh Persefony a Háda je velmi vkusně  do knihy zakomponován.

Zpočátku je těžší se v příběhu zorientovat. Nastupujeme do rozjetého vlaku a  při čtení máme pocit, že nám něco uniká. Víme, že Pierce zemřela, ale nevíme jak. Mluví se o "té příhodě s učitelem", ale netušíme o co jde. Tyto a další události z minulosti se dozvídáme prostřednictvím dívčiných vzpomínek, (Připravte se na často nečekané skoky v časových rovinách do minulosti) nebo je události věnována kapitola.

Abych přiznala, i když jsem kvůli těmto časovým posunům byla zpočátku zmatená nedovedu si představit, že by kompozice byla jiná. Svým způsobem je takto dokreslena temnější atmosféra celého příběhu. Atmosféra příběhu je také jedna z věcí, kterou se tato kniha od většiny Meginých knížek liší (tedy alespoň těch, co jsem četla). Příběh má však i svá vtipná místa, kde se opravdu zasmějete (aspoň já jsem se smála).

Oddychla jsem si, když jsem z toho vyvázla svou obvyklou větou:
"Samozřejmě, tak mu zavolejte. Tady je jeho vizitka."
Mívám vždycky jednu u sebe pro případ nouze.
Táta určitě miluje telefonáty od lidí, kterým dávám jeho vizitky.

Každou kapitolu knihy uvádí citace z Alighieriho Božské komedie, konkrétně z části Pekla. Ty vás tak trochu i připraví na to, co se bude v dané kapitole odehrávat. Velký obdiv vůči autorce, že si s tím dala tu práci. Stejně jako s nastudováním místa, kde se příběh odehrává a jeho tradic. No někdy se prostě vyplatí přečíst si i doslov autora.

Vzdávám hold autorce, jelikož mi ukázala, že není jen autorkou dívčích románků, ale umí opravdu dobře psát a příběh si promyslet do detailů.

Chtěla bych také poděkovat překladatelce této knížky, jelikož svým stylem překladu dobře sedla. Možná je to práce i autorky, ale určitě má překladatelka svůj podíl. Aby mi překlad takto sedl se nestává často, opravdu tu není téměř nic, co bych vytkla. Tedy kromě několika málo překlepů.

Existuje jen nepatrné množství knížek, které člověk touží co nejrychleji přečíst, aby se dozvěděl jak příběh dopadne, a zároveň se toho okamžiku děsí. A tahle mezi ně rozhodně patří.

Pokud tedy máte chuť si přečíst něco mýtického, ponurého, romantického, nevšední nebo tajemného či nejlépe všechno dohromady, pak určitě sáhněte po téhle knize. Já jsem mile překvapená, nadšená a s nedočkavostí očekávám pokračování.

Finálních 98 % a tedy 5 hvězdiček.

Ještě jednou děkuji Knižnímu klubu za recenzní výtisk.

zdroj obrázku, anotace: bux.cz
proloženo citacemi z knihy