Jsme ve Španělsku

Ahoj moji milí čtenáři,
tento pidimidi článeček je tu jen pro oznámení, že jsem momentálně na půl roku ve Španělsku na Erasmu. Nevím tedy, nakolik budu stíhat psát recenze (moc se stydí, ale musí sepsat jednu RC na knížku od Kelly- Joni Underwater, co ještě nestihla).
Kdybyste náhodou někdo chtěli sledovat nějaké to dění z mého Erasmu tak zavítejte určitě sem: http://jednovelkee.blogspot.com.

Zatím se tu mějte hezky a snad brzy ahoj,
vaše Fierush

Malá velká změna

Zdravím vás přátelé,
dneska jsem po dlouhé době měla trošku volnější den. A poněvadž se mi už dost okoukal design, který jsem tu měla, rozhodla jsem se s tím něco udělat.

Jenže to s tímhle bloggerem prostě moc neumím, tak je to prostě jen jednoduchá varianta. Není to přesně to, co bych si představovala. Ale jsem s výsledkem celkem spokojená. Sladila jsem to tak nějako do oranžovo modra a myslím, že to vypadá celkem dobře. Co vy na to? :)

No a možná jste si i všimli, že se trošku snažím překopat styl "recenzí". Nějak mi přišlo nepřehledné anglický, český název i pořadí díl v sérii v názvu článku tak jsem se rozhodla, že to prostě budu dávat do článku jako takové všeobecné info.

Velké plány a prd z nich

Ach jo, jak já se těšila na prázky, kolik toho přečtu a co všechno přečtu. A ono nic. Jen jsem si 5. července rozšířila knihovničku o dalších 8 knih. Takže jich na přečtení čeká fakt hodně, ale nějak není čas na to přečíst  je.

A to už mám u Střetu králů nějakých posledních cca 150 stránek. A ne a ne je pořád dočíst. Jako ne, že by mě to přestalo bavit, spíš jen není čas.

To víte, když se člověk vydá na deset dní do Litvy. Pak vyřídí pár věcí- přijela nová kamarádka ze Španělska, tak jí ukázat jak to u nás všechno funguje, vzít ji na výlet. Blíž se seznámit atd.  To během týdne a půl co je člověk doma. Taky si zaskočí ošmikat vlasy. Jó miluju ten pocit, kdy děsím lidi tím, že mám zkrácené vlasy. (o dost :D Z délky cca pod lopatky, délka jen pod uši.)

No a pak si hned vyrazí na týden do Turecka, na východ zcela mimo turistické destinace. Ale o tom se asi možná rozepíšu jindy nebo jinde. :D Každopádně, tam ale byl tak nabytý program, že jsem tam přečíst stihla jen tři kapitoly a to ještě na letištích, kdy jsme měli příliš mnoho času na transfery. :D

Tož nic, teď se jdu zcivilizovat ke spaní, zítra mi začíná týdenní praxe a budu vstávat v půl páté. Asi mě to dost zabije.
Ale tak co už.

Razíme do světa

Miluju rychlé spontánní akce. Jednou z nich je i to, že včera jsem se dozvědala, dneska zařídila a o půlnoci ze soboty na neděli jedu.

A kam? No na mezinárodní výměnu do Litvy s tématem Make some noise. Aneb něco na způsob hudebního mezinárodňáku tak uvidíme.

Zbožňuju cestování international vlaky. Nejen do Německa nebo Polska. Teď to bude celkem záhul. 18 hodin ve vlaku, se třemi přestupy. Jo bude sranda. TAk mi držte pěsti, aby mi to dobře dopadlo.

Měli bychom mít přístup na net. Takže snad se budu moc v průběhu ozvat a jestli ne. Tak Annie, kdybych náhodou vyhrála, tak určitě mám zájem, takže prosím omluv, že se hned neozývám. Já vím, ale stejně takové štěstí mít nebudu, ale tak co. :D

Všechno jde do kytek

Tenhle článek nečtěte, abyste se nemuseli pohoršovat. Jedná se jen o výlev vytočeného člověka.

Totální selhání

Ach jo, začíná to na mě všechno dopadat. Začíná zápočtové a zkouškové, já nic neumím a začínám nervit. Nejsem schopná se učit. Ano s tímhle problémem se potýkám od svých začátků věků ve škole. Jenže ono se to až do konce střední nějak dalo. Stačilo jednou dvakrát přečíst, poslechnout výklad ve škole a bylo to. Něco se v té hlavě přece jen trochu zakotvilo.

Jenže teď, teď toho musím do té hlavy narvat tolik. A včera se psal test z fyziky. Sice o moc nešlo, bylo to pouze 11 otázek s bodovým ohodnocením 1-11 bodů. Jeden bod se dával za 3 správné odpovědi, a pak se bodové ohodnocení s počtem správných odpovědí zvyšuje.
No pokoušela jsem se na to naučit, opravdu. Dokonce jsem si i dost věcí zapamatovala. V testu jsem si byla minimálně 4 otázkami 100% jistá. Po napsání testu, jsem však okamžitě zchladla jelikož jsem zjistila, že se mi přihodila taková příšerná věc (no u mě naprosto obvyklá), prostě numerická chyba. Prostě napsat, že 20 x 60 = 120. No prostě mi pak u výsledku chyběla ta nula. Takže o jednu otázku ve, které jsem si byla jistá méně.
A včera večer byly výsledky. A já nemám žádný bod, chápete to? Totálně jsem selhala. A znamená to, že ještě minimálně jednu z těch otázek, kterými jsem si byla jistá jsem musela mít špatně. A žádné body.
Další body máme mít za zápočťák (teď v úterý) a za labiny (a to nám vůbec neřekl chlapec, kolik nám bodů dal). Takže pokud nenapíšu zápočťák, tak mě ani k té blbé zkoušce z fyziky nepustí. A já se děsím, že ho nenapíšu, jelikož ani pořádně nemáme okruhy, co by to mělo zahrnovat. Takže jsem dost zděšená.

Těžký život vysokoškoláka

foto by Fierush

Říká se, že studentský život jsou zlatá léta, zejména ta strávená na vysoké škole. 

Ale řekla bych, že se to bude hodně odvíjet i od toho, jaký obor si na vysoké člověk vyber. Já se asi trošku přehmátla. Tedy neříkám, že jsem si vybrala obor, který by mě nebavil, to vůbec ne. Obor mě baví, i když přiznávám, že pár much se tam najde. Ale co mi nejvíc vadí je takový rozvrh kde nic tu nic a tam toho je moc. Tedy jinými slovy, dvouhodinové díry v rozvrhu jsou na nic. Člověk v nich nestihne nic moc udělat a je to takový zbytečně zabitý čas. Ano tohle je to, co mi tu nejvíce vadí.

Jelikož studuji obor, ve kterém máme neustále nějaké laboratoře, takže do týdne zpracováváme celkem dost protokolů. Takže celkově člověk nic moc jiného, než dělat protokoly nestíhá. Pravidelně si je sepisuju do půlnoci.

No vlastně abych tak řekla, navykla jsem si na nový režim. Chodit spát o půlnoci a vstávat kolem osmé- ať už mám na jedenáctou, desátou. Akorát, když je na sedmou, tak se vstává v pět. Takže vlastně, to co nestihnu večer, můžu relativně dodělávat i ráno. :) A že toho večer moc nestíhám, jelikož to mám fráninu, to mám špáninu, to mám plavání, to jdu brzy spát, páč vstávám v pět.

A když si k tomu člověk připočítá, že by se měl pomalu začít stíhat učit na zápočty a zkoušky. Je mi z toho celkem nevolno. (Jasně, teď si říkáte a proto si zakládá blog a nadává, že nemá na nic čas.) Jenže ono to prostě chce od toho všeho občas oddech.

Takže se mějte a já se jdu zase vrátit, ke svým studijním povinnostem.