autor: Megan Crewe
v originále: The Way We Fall
název v češtině: Tak padne náš svět
série (orig/cz): Fallen World/ ???
díl v sérii: 1.
nakladatelství: Egmont
vydáno: březen 2012
počet stran: 312
Anotace
Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit.
Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.
Hodnocení
Žlutou barvu zrovna dvakrát v oblibě nemám, tedy až na výjimky několika světlejších odstínů, ale tahle obálka se mi prostě líbí. Zamlouvá se mi ten nápad umístit obrázek do písma. Je to takové zvláštní a rozhodně to upoutá.
Kniha je psána formou "dopisů", které Kaelynin píše svému příteli Leovi s tím, že je nikdy nehodlá odeslat. Řekla bych, že to jsou spíš deníčkové zápisy, jen místo "milý deníčku" apod. Kaelyn využívá oslovení "Leo". Tento způsob mi docela sedl, máme všechny hrdinčiny pocity, myšlenky a dění kolem, jak to vidí sama.
Formě, jakou je psána celá kniha, je přizpůsobena také jazyková stránka. Žádné umělecké slohové dílo, spousta nespisovného jazyky, který většina dospívajících zcela běžně používá. No také bych vytkla překladatelce, že krev někomu "nabírali" krev na testy atd. Správně se používá "odebírali". (Tohle mě opravdu rozčilovalo, jelikož k tomu mám docela blízko, neříkám, že to musí nutně vadit každému. Většina to asi ani nezaznamená.)
Je to celkem podivuhodné, ale Kaelyn mi přišla taková zvláštní, občas trpící sebelítostí, ale svým způsobem se nějak povedlo, že mi přirostla k srdci. Možná tím, že působí opravdu jako člověk, který by mohl v reálném životě existovat.
Na to, že je kniha řazena mezi dystopická díla- tenhle žánr chápu já spíše jako "nevalnou budoucnost" (opravte mě, pokud se mýlím), mi nepřijde, že se odehrává v budoucnosti. Měla jsem spíš pocit, jako bychom byli v současnosti.
Ačkoli zápletka není žádnou složitostí a člověk ví o co kráčí, od začátku do konce. Konec trochu překvapí, je to takové poselství "počkej si na pokračování".
Knihu hodnotím 68 % a tedy 4 hvězdičkami. Je to příjemné počtení, ale žádné závratnosti se v ní nedočkáme.
