Žítkovské bohyně- Kateřina Tučková

autor: Kateřina Tučková

název v originále: Žítkovské bohyně

název v češtině: Žítkovské bohyně

série (orig/cz): -

díl v sérii: -

nakladatelství: Host

vydáno: 2012

počet stran: 456

Poprvé jsem o knize slyšela v rádiu, kde sama autorka vykládala o tom jak je to náročné napsat takovouto knihu a ihned mě zaujala. O nějakou dobu později, se začala kniha více objevovat na webu- nebo spíše recenze na ni. Svými očekáváními od knihy jsem si nebyla příliš jistá, ale chtěla jsem si ji přečíst. Takže jsem využila možnosti a půjčila jsem si ji od kamarádky.

Anotace

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat — prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele — její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Nebo se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť?

Hodnocení

Kniha vypráví příběh Dory Idesové od okamžiku, kdy přichází o rodiče až po rozluštění osudů její rodiny. Jsou v ní i "výstřižky z novin" či přepisy archivních záznamů pro autentičnost knihy.

Celkově jsem se z počátku v příběhu docela ztrácela, protože kapitoly trošku skákaly v čase. Ale po chvíli jsem se zorientovala.

Příběh je psaný velmi čtivou formou a po celou dobu si říkáte kolik je tedy na příběhu vlastně pravdy a co z toho si nakonec autorka vymyslela. A kloubouk (nebo korunu to už si vyberte sami) tomu nasadí epilog.

Tato kniha se mi velmi líbila. Přináší nový náhled na historii a folklór v naší vlasti a to se vším všudy s těmi krásami a strastmi, jednoduchostí a komplikovaností.

Pokud máte rádi historii nebo folklór či vás spíše oslovují magické věci, pak je tato kniha zcela jistě správnou volbou. Přečtení všem doporučuji. A knihu hodnotím krásnými 90 %.

zdroj obrázku a anotace: databazeknih.cz