Kočky v novém, po svém, ale bylo to správné rozhodnutí?

Ve čtvrtek 30. května jsem opět vyrazila do divadla. Tentokrát na muzikál kočky. Na který jsem se hned, co jsem jej objevila v programu MDB. Takže se asi nebudete divit, když prozradím, že jsem si hned musela pořídit vstupenky.

Jelikož jsem Kočky viděla před 8 lety v Praze, kdy mimochodem byly poprvé uvedeny v České republice. Byla jsem opravdu zvědavá jak si s tímto představením poradí mé oblíbené divadlo.

Plakát k inscenaci

Abych byla upřímná, když se objevily plakáty ke Kočkám, trochu mě to vyděsilo. To víte mám zažitou představu namejkapovaných koček s ouškama v kožíšcích a s ocásky (druhý obrázek). A tento plakát- spoře oděná slečna se škraboškou. A považovala jsem jej spíš tedy za lákadlo pro pány, aby se jich do divadla vypravilo větší množství. I když pravda tušila jsem, že to bude něco jiného, než na co jsme zvyklí ze světa či ze zmiňovaného pražského nastudování.

Světová inscenace (zdroj: muzi-kal.webnode.cz)

Městské divadlo Brno pojalo muzikál po svém. Jak už má tak ve zvyku. Nejsem schopná říct, zda-li je to vyloženě špatně nebo dobře. To si musí každý posoudit sám. Co však mohu říct je, že jsem si představení užila.

Kočky nemají příliš mnoho děje, ten by se totiž dal shrnout jednou větou: Jednou za čas mají kočky bál, na kterém jejich vůdce Blahobyl Všemocný rozhodne, kdo z nich se dalšího dne znovu narodí. 

Celé představení se nám představují jednotliví adepti na znovuzrození. Například Rambajz-tágo, kterého nám vystřihl Dušan Vitázek, kočičí svůdník. Opět bylo vidět, že si Vitázek roli náramně užívá, jeho styl chůze mne bavil celé představení. Za zmínku určitě stojí i scéna s Múzem, Ladislav Kolář a Lukáš Vlček ve mne zanechali nezapomenutelný zážitek.

Rambajz-tágo v podání Dušana Vitázka

Většinu představení je jeviště zaplněné "rejdícími" kočkami. Mnoho tanečních scén, zajímavé sborové árie proložené nějakými těmi sóly. Hudební zážitek je to určitě nezapomenutelný a velmi zdařilý.

Ale pokud přicházíte natěšeni na "kočkovské" kostýmy tak se nedočkáte. Celou dobu herci mají pouze škrabošky, představující snad kočičí obličej. I když musím říct, že se tu vyskytlo nemalé množství zajímavých účesů. 

Lukáš Vlček, Radka Coufalová, Ladislav Kolář

Na konec tedy za sebe říkám, představení se mi líbilo, ačkoli jsem se nedočkala svých kočiček v kočících s namalovanými obličeji, což mě mírně zklamalo. Po hudební a taneční stránce však vydařené představení. Stepařské vystoupení na Mouru, kočku domácí, bylo skvělé. Stejně jako mnohá další. A při závěrečných Vzpomínkách, která znám nazpaměť jsem přesto měla "zimomriavky".  Mělo něco do sebe, bavila jsem se a dvě hodiny utekly strašně rychle.

obrázky převzaty ze stránek Městského Divadla Brno