úterý 8. listopadu 2011

Těžký život vysokoškoláka

foto by Fierush
Říká se, že studentský život jsou zlatá léta, zejména ta strávená na vysoké škole. 

Ale řekla bych, že se to bude hodně odvíjet i od toho, jaký obor si na vysoké člověk vyber. Já se asi trošku přehmátla. Tedy neříkám, že jsem si vybrala obor, který by mě nebavil, to vůbec ne. Obor mě baví, i když přiznávám, že pár much se tam najde. Ale co mi nejvíc vadí je takový rozvrh kde nic tu nic a tam toho je moc. Tedy jinými slovy, dvouhodinové díry v rozvrhu jsou na nic. Člověk v nich nestihne nic moc udělat a je to takový zbytečně zabitý čas. Ano tohle je to, co mi tu nejvíce vadí.

Jelikož studuji obor, ve kterém máme neustále nějaké laboratoře, takže do týdne zpracováváme celkem dost protokolů. Takže celkově člověk nic moc jiného, než dělat protokoly nestíhá. Pravidelně si je sepisuju do půlnoci.

No vlastně abych tak řekla, navykla jsem si na nový režim. Chodit spát o půlnoci a vstávat kolem osmé- ať už mám na jedenáctou, desátou. Akorát, když je na sedmou, tak se vstává v pět. Takže vlastně, to co nestihnu večer, můžu relativně dodělávat i ráno. :) A že toho večer moc nestíhám, jelikož to mám fráninu, to mám špáninu, to mám plavání, to jdu brzy spát, páč vstávám v pět.

A když si k tomu člověk připočítá, že by se měl pomalu začít stíhat učit na zápočty a zkoušky. Je mi z toho celkem nevolno. (Jasně, teď si říkáte a proto si zakládá blog a nadává, že nemá na nic čas.) Jenže ono to prostě chce od toho všeho občas oddech.

Takže se mějte a já se jdu zase vrátit, ke svým studijním povinnostem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za tvůj komentář.