Tak na co ještě čekáte šupky dupky k Nikki a soutěžte. Máte na to ještě 4 dny ;)
středa 27. března 2013
Soutěž u Nikki Finn
úterý 26. března 2013
Představ se!- Kdybych byla...
Představ se! je trošku netradiční meme z hlavy Erný.
Týdenní meme, kdy vám každý týden o sobě prozradím něco na t éma, které Erný zveřejní u sebe na blogu.
Dnešní téma: Kdybych byla...
Přiznávám, že tohle je poněkud zajímavé téma, takové hodně k zamyšlení. Ale víte vy co? Vzhledem ke svému současnému stavu jsem dospěla k zajímavému závěru.¨
Kdybych byla prostě jen trošičku dokonalejším svým já. To by bylo super. Tedy ne, že bych chtěla být úplně dokonalá a bez chybiček, to zase ne. Stačilo by mi, kdybych si konečně ujasnila své priority. Uklidila si prostě myšlenky v hlavě.
Taky bych byla pro, kdybych konečně přišla na logiku programování, protože se tomu ve škole prostě nevyhnu, ale můj mozek to stále nechce pobrat.
A úplně nejvíc by mi postačilo, kdybych zvládla tu hmotu, co jí mám vyplněnou lebku alespoň trochu více ovládat a do paměti nacpat podstatné informace. A ne ty blbiny, které mi tam zabírají spoustu místa a jsou jinak naprosto k ničemu.
Ehe, čekali jste něco inteligentního? Smůla no. A příště se těšte na: Z čeho se mi dělá špatně.
Taky bych byla pro, kdybych konečně přišla na logiku programování, protože se tomu ve škole prostě nevyhnu, ale můj mozek to stále nechce pobrat.
A úplně nejvíc by mi postačilo, kdybych zvládla tu hmotu, co jí mám vyplněnou lebku alespoň trochu více ovládat a do paměti nacpat podstatné informace. A ne ty blbiny, které mi tam zabírají spoustu místa a jsou jinak naprosto k ničemu.
Ehe, čekali jste něco inteligentního? Smůla no. A příště se těšte na: Z čeho se mi dělá špatně.
Zelená jako smaragd- Kerstin Gier
název v originále: Smaragdgrün
název v češtině: Zelená jako smaragd
série (orig/cz): Edelstein/ Drahokamy
díl v sérii: 3.
nakladatelství: CooBoo
vydáno: únor 2013
počet stran: 418
Anotace
Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)
Hodnocení
Obálky této série jsem si i přes to, jak se mi na začátku nelíbily zamilovala. Nejvíc se mi líbí ty dvě postavy v dobovém a celkové ladění do barvy, jež je uvedena v názvu.
Anotace slibuje nějaké to romantické drama s větší trochou dobrodružství, spoustu zmatku a neustálou snahu zjistit, co se děje. A hlavně s cestováním v čase. A všechno tohle jsem od knihy dostala. Gwen zmatenou city a děním okolo, snahu zjistit co se stane po "uzavření kruhu" a Gideona protivného i milého a no dokonalého jak jsme byli zvyklí.
Nejvíc se tu však projevil Xemerius. Pokud jste ho nemilovali doteď, tak nyní jste se při čtení do něj úplně pobláznili. Má skvělé hlášky, které odlehčí situaci nebo prostě jen pobaví. Taky bych si nechala líbit takového "domácího mazlíčka".
Čtení knihy mě neskutečeně bavilo, nejen díky autorčině stylu, který mi dokonale sedl, ale i právě díky Xemeriovi a dalším postavám, které mi v příběhu přirostly k srdci. Kniha se zkrátka čte skvěle a jedním dechem a to i přes to, že jsou občas některá místa méně zajímavá, nebo byste hlavní postavy nejraději zaškrtili. Ale to je dělá aspoň trošku realističtějšími.
Jinak se musím sklonit před autorkou, jakou má fantazii a vymyslela dokonalé propletení časů a vše to ještě nakonec dokázala tak krásně postupně rozplétat, že na konci to vše dávalo dokonalý smysl.
A konečný verdikt? Často se mi nestává, aby se mi zakončení série líbilo či mě dokonce nadchlo. A právě v tom jsou Drahokamy pro mne výjimečné, poslední díl je prostě vydařený. A pro mě je ekvivalentem k dokonalému zakončení série.
Závěr barevné kamenné série si vysloužil 99 % (Téměř nic bych tu nevytkla, tedy kromě těch několika překlepů, na něž jsem při čtení narazila.)
zdroj obrázku a anotace: cooboo.cz
Anotace
Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)
Hodnocení
Obálky této série jsem si i přes to, jak se mi na začátku nelíbily zamilovala. Nejvíc se mi líbí ty dvě postavy v dobovém a celkové ladění do barvy, jež je uvedena v názvu.
Anotace slibuje nějaké to romantické drama s větší trochou dobrodružství, spoustu zmatku a neustálou snahu zjistit, co se děje. A hlavně s cestováním v čase. A všechno tohle jsem od knihy dostala. Gwen zmatenou city a děním okolo, snahu zjistit co se stane po "uzavření kruhu" a Gideona protivného i milého a no dokonalého jak jsme byli zvyklí.
Nejvíc se tu však projevil Xemerius. Pokud jste ho nemilovali doteď, tak nyní jste se při čtení do něj úplně pobláznili. Má skvělé hlášky, které odlehčí situaci nebo prostě jen pobaví. Taky bych si nechala líbit takového "domácího mazlíčka".
Čtení knihy mě neskutečeně bavilo, nejen díky autorčině stylu, který mi dokonale sedl, ale i právě díky Xemeriovi a dalším postavám, které mi v příběhu přirostly k srdci. Kniha se zkrátka čte skvěle a jedním dechem a to i přes to, že jsou občas některá místa méně zajímavá, nebo byste hlavní postavy nejraději zaškrtili. Ale to je dělá aspoň trošku realističtějšími.
Jinak se musím sklonit před autorkou, jakou má fantazii a vymyslela dokonalé propletení časů a vše to ještě nakonec dokázala tak krásně postupně rozplétat, že na konci to vše dávalo dokonalý smysl.
A konečný verdikt? Často se mi nestává, aby se mi zakončení série líbilo či mě dokonce nadchlo. A právě v tom jsou Drahokamy pro mne výjimečné, poslední díl je prostě vydařený. A pro mě je ekvivalentem k dokonalému zakončení série.
Závěr barevné kamenné série si vysloužil 99 % (Téměř nic bych tu nevytkla, tedy kromě těch několika překlepů, na něž jsem při čtení narazila.)
zdroj obrázku a anotace: cooboo.cz
pondělí 18. března 2013
Tygrova stezka- Coleen Houck
název v originále: Tiger's Quest
název v češtině: Tygrovo prokletí
série (orig/cz): Tyger saga/Tygří sága
díl v sérii: 2.
nakladatelství: CooBoo
vydáno: říjen 2012
počet stran: 480
Anotace
Víra. Důvěra. Touha.Jak daleko byste zašli, abyste zachránili svou jedinou lásku? Kelseyino poslední léto bylo šílené. Tak šílené, že by tomu nikdo nevěřil. Vedle toho, že musela bojovat s hordou zákeřných opic a putovat indickou džunglí, se zamilovala do Rena, tři sta let starého prince. Nové nebezpečí teď Kelsey přinutí, aby se vydala za dalším indickým dobrodružstvím s Renovým bratrem, záporákem Kišanem a nepravděpodobná dvojice si začne klást otázky ohledně svého skutečného osudu. A Renův život visí na vlásku stejně jako pravda v Kelseyině srdci.Tygrova stezka je strhující pokračování tygří ságy, v níž se trojice hlavních hrdinů dostane zase o krůček blíž k prolomení prastaré kletby, která je svazuje.
Hodnocení
Tyhle tygří obálky jsem si zamilovala. Ačkoli mám jako postavu raději Kišana než Rena, tak obálku s bílým tygrem mám raději. Ačkoli touhle taky nepohrdnu. A k celé knize, kde se tentokrát točíme s Kišanem, tak prostě dokonale sedne.
Očekávala jsem, že dostanu příběh plný zvratů a strastiplnou cestu za dalšími dary. Uznávám, že jsem neočekávala toliko zapojení indické a světové mytologie do celého příběhu. Za to má autorka plus. Začátek příběhu, kdy navazujeme bez prodlení okamžitě tam, kde jsme v Kletbě skončili, byl fajn. Díky tomu jsem se rozvzpomněla, co se vlastně stalo.
Na to, že asi prvních 180 stran se vlastně téměř nic neděje a jedná se spíš o vyplnění času mezi honbou za dary. Autorka by si to klidně mohla odpustit. Se mi tahle část z knihy asi nejvíce líbila. Zdála se mi taková dotažená do konce, kdy bylo řečeno vše, co autorka chtěla.
Musím se přiznat, že v této knize jsem si přišla na své. Kišana jsem se tu nemohla nabažit. Ten mi asi jako jediná postava z celé téhle série přirostl k srdci. Je to takový drsňák, ale má srdce na správném místě.
Kelsey mi tu už lezla na nervy. Obzvlášť v částech, kdy pozor spoiler prostě začne metat blesky, a téměř hned se je naučít ovládat konec spoileru. Ta její dokonalost a občas to smýšlení. Ano je mladá, ale zase až tak, aby některé její myšlenky byly dětinské. A Renova šílená snaha po dokonalosti a puntičkaření. Já nevím, ale to už mi přišlo přehnané, sice je to princ pár set let starý, ale tohle bylo prostě moc.
Kniha má nějakých necelých 500 stránek. Ale přesto na mě působí jako by byla nedokončená nebo pořádně proškrtaná ta střední část, ve které je jakoby ten nejdůležitější děj. Stejným způsobem na mě působila i kniha předešlá. Jako by autorka měla přehršle nápadů a nakonec si nebyla jistá jak se s tím vším poprat, co dát a co ne.
Na závěr bych řekla, začátek knihy mě mile překvapil prostředek mě štval a působil nedodělaně. Vše šlo na můj vkus až moc po másle. A konec ten se zase docela podařil. Ačkoli jsem něco takového očekávala cca od doby Kelseyiné vize na stromě. Za zapojení mytologie do příběhu si nakonec druhý díl Tygří ságy ode mne vysloužil 75 %. Lepší než první díl, stojí za přečtení, ale žádný zázrak nečekejte.
zdroj obrázku a anotace: cooboo.cz
Anotace
Víra. Důvěra. Touha.Jak daleko byste zašli, abyste zachránili svou jedinou lásku? Kelseyino poslední léto bylo šílené. Tak šílené, že by tomu nikdo nevěřil. Vedle toho, že musela bojovat s hordou zákeřných opic a putovat indickou džunglí, se zamilovala do Rena, tři sta let starého prince. Nové nebezpečí teď Kelsey přinutí, aby se vydala za dalším indickým dobrodružstvím s Renovým bratrem, záporákem Kišanem a nepravděpodobná dvojice si začne klást otázky ohledně svého skutečného osudu. A Renův život visí na vlásku stejně jako pravda v Kelseyině srdci.Tygrova stezka je strhující pokračování tygří ságy, v níž se trojice hlavních hrdinů dostane zase o krůček blíž k prolomení prastaré kletby, která je svazuje.
Hodnocení
Tyhle tygří obálky jsem si zamilovala. Ačkoli mám jako postavu raději Kišana než Rena, tak obálku s bílým tygrem mám raději. Ačkoli touhle taky nepohrdnu. A k celé knize, kde se tentokrát točíme s Kišanem, tak prostě dokonale sedne.
Očekávala jsem, že dostanu příběh plný zvratů a strastiplnou cestu za dalšími dary. Uznávám, že jsem neočekávala toliko zapojení indické a světové mytologie do celého příběhu. Za to má autorka plus. Začátek příběhu, kdy navazujeme bez prodlení okamžitě tam, kde jsme v Kletbě skončili, byl fajn. Díky tomu jsem se rozvzpomněla, co se vlastně stalo.
Na to, že asi prvních 180 stran se vlastně téměř nic neděje a jedná se spíš o vyplnění času mezi honbou za dary. Autorka by si to klidně mohla odpustit. Se mi tahle část z knihy asi nejvíce líbila. Zdála se mi taková dotažená do konce, kdy bylo řečeno vše, co autorka chtěla.
Musím se přiznat, že v této knize jsem si přišla na své. Kišana jsem se tu nemohla nabažit. Ten mi asi jako jediná postava z celé téhle série přirostl k srdci. Je to takový drsňák, ale má srdce na správném místě.
Kelsey mi tu už lezla na nervy. Obzvlášť v částech, kdy pozor spoiler prostě začne metat blesky, a téměř hned se je naučít ovládat konec spoileru. Ta její dokonalost a občas to smýšlení. Ano je mladá, ale zase až tak, aby některé její myšlenky byly dětinské. A Renova šílená snaha po dokonalosti a puntičkaření. Já nevím, ale to už mi přišlo přehnané, sice je to princ pár set let starý, ale tohle bylo prostě moc.
Kniha má nějakých necelých 500 stránek. Ale přesto na mě působí jako by byla nedokončená nebo pořádně proškrtaná ta střední část, ve které je jakoby ten nejdůležitější děj. Stejným způsobem na mě působila i kniha předešlá. Jako by autorka měla přehršle nápadů a nakonec si nebyla jistá jak se s tím vším poprat, co dát a co ne.
Na závěr bych řekla, začátek knihy mě mile překvapil prostředek mě štval a působil nedodělaně. Vše šlo na můj vkus až moc po másle. A konec ten se zase docela podařil. Ačkoli jsem něco takového očekávala cca od doby Kelseyiné vize na stromě. Za zapojení mytologie do příběhu si nakonec druhý díl Tygří ságy ode mne vysloužil 75 %. Lepší než první díl, stojí za přečtení, ale žádný zázrak nečekejte.
zdroj obrázku a anotace: cooboo.cz
Představ se!- Město, ve kterém žiji.
Představ se! je trošku netradiční meme z hlavy Erný.
Týdenní meme, kdy vám každý týden o sobě prozradím něco na téma, které Erný zveřejní u sebe na blogu.
Dnešní téma: Město, ve kterém žiji.
Ach ano opět s obrovským zpožděním přináším článek do tohoto meme. Ale tak snad nevadí. Každý týden si na své přijdete.
Jsem holka z dědiny a to doslova. Celý celičký svůj život žiji na vesnici. Ve městě jsem nikdy nežila. Ačkoli v naší vesničce máme školu- pětiletku, do školy jsem (když nepočítám mateřskou) chodila do osad, jež už jsou klasifikovány jako města.
Dědinka, v níž žiji se nachází cca 38 km od Brna. Ano jsem z jižní Moravy, mysleli jste si to podle výrazů jež občas užívám správně. Máme přibližně kolem 830 obyvatel, tedy alespoň podle posledního Zpravodaje.
Ačkoli jsme docela malí máme muzeum (neolitického lidu) a informační centrum, školu (5 tříd), školku, knihovnu, několik obchodů, několik hospod, víceúčelové hřiště (volejbal, basket, fotbal, nohejbal, plocha pro inline sporty), Sokolovna, tenisový kurt, fotbalové hřiště. Poštu a obecní úřad beru za samozřejmost. Jak tedy můžete vidět v naší dědince se můžete dokonale vyžít.
A jsem tu docela spokojená. Miluji vesnický život, všichni okolo (tedy starousedlíci) jsou tety nebo strejdové. Téměř každá rodina má psa. A prostě je to celé takové pohodovější než ve městě. Ačkoli město mám taky ráda. :D
Svým způsobem bych za své město mohla považovat rodiště Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka, kde jsem 8 let pravidelně trávívala všední dny. Jinými slovy jsem tam chodívala na gympl. A nacházela jsem se tam tedy více než doma.
V současné době je město, jež je přes týden poctěno mojí přítomností Brno. To myslím vám nemusím moc přibližovat. Pro mě je to město pro život rozhodně přívětivější než Praha, ačkoli tu nemáme tolik památek. Myslím, že Brno je více studentské město. Během dne tu potkáte spoustu mládeže jdoucí ze školy, do školy, někteří i za školu. :D
Příště se těšte na téma Kdybych byla...
neděle 10. března 2013
Představ se! Cestování
Představ se! je nové, trošku netradiční meme z hlavy Erný.
Týdenní meme, kdy vám každý týden o sobě prozradím něco na téma, které Erný zveřejní u sebe na blogu.
Dnešní téma: Cestování
Cestování já prostě miluju, to jste už, ale možná postřehli v nějakém předešlém článku tohoto meme. Přiznávám se, že mám, co se návštěvy zemí týče procestovanou téměř celou Evropu. Ačkoli na jiný kontinent, tedy kromě malé Asie, ale to bych moc nepočítala, jsem se doposud nepodívala. Taky preferuji spíše poznávačky nebo možnosti poznávacích výletů před "vyvalením" se na pláži.
Abyste mi mohli závidět uvedu vám sem navštívené země a kdy přibližně jsem se v nich naskytla.
Jugoslávie- snad moje první cesta do zahraničí, tenkrát mi mohli být 4 roky.
Slovensko- naši drazí sousedé, zde jsem se vyskytla poprvé když mi byly 4 roky, tenkrát jsme byli tuším v Liptovském Milkuláši, o dva roky později jsme se na toto místo vrátili. Jinak jsem na Slovensku byla ještě několikrát z dlouhodobějších pobytů bych zmínila týdenní lyžovačku v Nízkých Tatrách, bohužel, už si nepamatuju přesněji lokalitu. Dále čtyřikrát (nebo pětkrát?) týdenní lyžovací návštěvu v Tatranskej Lomnici. A týdenní školení vo Vyhniach- krásná to lázeňská dědinka.
Řecko- úžasná země i vzhledem ke své historii. Poprvé jsem se tu ocitla na ostrově Thassos, na počátku srpna 1998. Celkově jsem tuto krásnou zemi navštívila šestkrát. Na Thassos jsem se po dvou letech přiletěla podívat znovu. Za další tři roky jsem se vyskytla na ostrově Zakynthos. V roce 2008 jsem se do Řecka vrátila s kamarádkou, tentokrát do městečka Parga na pevnině a další rok jsme si náš výlet zopakovali, tentokrát do ostrovní části, kdy se naším cílem stalo Korfu. No konečně loni v srpnu 2012 jsem byla tu byla naposledy- na ostrově Kréta.
Norsko, Švédsko, Dánsko- tuto severskou trojici jsem procestovala někdy v roce 1998 nebo 1999. Kdy jsem byla s našima na poznávačce. Největší zážitky z fjordů, od ledovce, od Malé mořské víly a hlavně z rybích trhů. :D Ráda bych se tam někdy v budoucnu znovu podívala, je tam nádherná příroda.
Spojené království- tak do Anglie jsem se poprvé podívala v 5. třídě (2002/2003), kdy jsem tu strávila cca 5 dní v Londýně a výlety po okolí. Ve druháku na střední jsem se to Spojeného království jela mrknout podruhé. Projela jsem téměř stejné lokality během týdenního pobytu se školou, naším výchozím bodem byl Oxford.
Chorvatsko- sem jsem se poprvé podívala asi v roce 2001. Konkrétně jsem tu tenkrát byla na táboře v Premantuře a pamatuji si i výlet do Puly. Tuším, že jsem na stejné místo zabloudila v budoucnu ještě dvakrát. No a dále jsem se tu vyskytla v letech 2009 a 2010 v Orebiči a odtud podnikla i pár výletů do okolí jako např. Korčula.
Francie- Svoji první návštěvu této nádherné země datuji do roku 2006, kdy jsem poprvé vyjela na projekt EU. Byl dvou týdenní, kdy jsme první týden trávili v přímořském Cap D'Adge, na druhý týden jsme se přesunuli do horského Génolhac a poslední dva dny jsme strávili v Monpellier. Mojí druhou návštěvou byla v roce 2009 na 3 dny Paříž. A to jsou prostě kouzelné a nezapomenutelné dojmy.
Španělsko- moje druhá nejoblíbenější země. Poprvé jsem se do ní dostala v roce 2007, díky učitelovi španělštiny, a to na Costa Bravu, konkrétně městečka Blanes. A pamatuji si i výlet do Barcelony. V létě 2010 jsem se na Pyrenejský poloostrov podívala podruhé, ale tentokrát do Andalucie. Naší destinací byla Benalmadena, ale podnikali jsme výlety do okolí jako Grenada, Sevilla. No a zatím poslední návštěva je z října minulého roku a opět sever. Tentokrát destinace Alsasua a Pamplona. Taková místa, kam turisti moc nejezdí, ale bylo to tam nádherné. Konečně jsem měla poznat ten pravý typický španělský život.
Německo- tady rozhodně stojí za zmíňku dvojí návštěva mezinárodních táborů v létech 2007 a 2008 ve Frohburgu. Spojené s návštěvou Drážďan, Lipska, Chemnitzu, Výmaru. Nepočítám jednodenní návštěvu Berlína při návratu z poznávačky severské trojky.
Turecko- poprvé jsem se dostala do Turecka na konci léta 2007. Obvyklá turistická destinace Alanya, Antalia. A samozřejmě, že jsem tam byla s našima, tak se nedalo jinak, než výlety po okolí a do Pamukkale. A podruhé jsem se se podívala do Karsu díky projektu EU loni v létě. Při cestě zpátky jsme si při mezipřistání dali noční prohlídku Istanbulu. No doufám, že se mi v budoucnu povede Istanbul projít i za světla. Je to krásné město a úplně něco jiného než jsme zvyklí. Samo o sobě už o tom vypovídá i to, že v samotném Istanbulu žije více lidí než v celé naší republice.
Francie- Svoji první návštěvu této nádherné země datuji do roku 2006, kdy jsem poprvé vyjela na projekt EU. Byl dvou týdenní, kdy jsme první týden trávili v přímořském Cap D'Adge, na druhý týden jsme se přesunuli do horského Génolhac a poslední dva dny jsme strávili v Monpellier. Mojí druhou návštěvou byla v roce 2009 na 3 dny Paříž. A to jsou prostě kouzelné a nezapomenutelné dojmy.
Španělsko- moje druhá nejoblíbenější země. Poprvé jsem se do ní dostala v roce 2007, díky učitelovi španělštiny, a to na Costa Bravu, konkrétně městečka Blanes. A pamatuji si i výlet do Barcelony. V létě 2010 jsem se na Pyrenejský poloostrov podívala podruhé, ale tentokrát do Andalucie. Naší destinací byla Benalmadena, ale podnikali jsme výlety do okolí jako Grenada, Sevilla. No a zatím poslední návštěva je z října minulého roku a opět sever. Tentokrát destinace Alsasua a Pamplona. Taková místa, kam turisti moc nejezdí, ale bylo to tam nádherné. Konečně jsem měla poznat ten pravý typický španělský život.
Německo- tady rozhodně stojí za zmíňku dvojí návštěva mezinárodních táborů v létech 2007 a 2008 ve Frohburgu. Spojené s návštěvou Drážďan, Lipska, Chemnitzu, Výmaru. Nepočítám jednodenní návštěvu Berlína při návratu z poznávačky severské trojky.
Turecko- poprvé jsem se dostala do Turecka na konci léta 2007. Obvyklá turistická destinace Alanya, Antalia. A samozřejmě, že jsem tam byla s našima, tak se nedalo jinak, než výlety po okolí a do Pamukkale. A podruhé jsem se se podívala do Karsu díky projektu EU loni v létě. Při cestě zpátky jsme si při mezipřistání dali noční prohlídku Istanbulu. No doufám, že se mi v budoucnu povede Istanbul projít i za světla. Je to krásné město a úplně něco jiného než jsme zvyklí. Samo o sobě už o tom vypovídá i to, že v samotném Istanbulu žije více lidí než v celé naší republice.
Polsko- u našich severních sousedů jsem měla možnost strávit asi 4 dny, kdy jsem tu byla na návštěvě u kamaráda z jednoho mezinárodního tábora. Byli jsme kousíček od Varšavy a díky němu i přes nepřízeň počasí jsme se tenkrát mohli hezky porozhlédnout po Varšavě.
Portugalsko- mým cílem se v téhle zemi stal ostrov Madeira, který jsme navštívili s našima a s kamarádkou a její rodinkou v létě 2011. Samozřejmostí byly výlety po ostrově. Pokud hledáte spíše než koupání u moře poznávání krajiny a rádi tůry v horách, pak je Madeira pro vás to pravé. Mimochodem bez problémů se tu všude domluvíte anglicky a v případě komplikací může pomoci španělština. ;)
Litva- další položka k odškrtnutí z minulého léta, nebo spíše června. Díky náhodě brzy udělaných zkoušek jsem mohla v červnu vyjet na projekt. Nezapomenutelné dojmy z tamní přírody.
Itálie- zatím poslední položka. Jednodenní výlet do Verony s kamarádkou. Ani si už nejsem jistá, či to bylo v říjnu nebo listopadu, ale bylo tam až na déšť krásně. Ačkoli jsem očekávala, že se mi v Itálii nebude líbit tak jako v Řecku nebo Španělsku, líbilo se mi tam. :)
Rakousko- na to jsem málem zapomněla v Rakousku jsem samozřejmě byla několikrát na jednodenních lyžovačkách. Ale taky jsem tu byla na prohlídce vánoční Vídně někdy před 2 lety. A loni v létě jsem se vyskytla asi 4 krát na tamním Vídeňském letišti. :D
Nakonec bych jen ráda dodala, že mým snem je cesta kolem světa. Ale když to nevyjde ráda bych se aspoň podívala do Irska, Japonska, Číny, Ruska, Finska a jižní Ameriky. Já vím, jsem velmi nenáročná. :D
Rakousko- na to jsem málem zapomněla v Rakousku jsem samozřejmě byla několikrát na jednodenních lyžovačkách. Ale taky jsem tu byla na prohlídce vánoční Vídně někdy před 2 lety. A loni v létě jsem se vyskytla asi 4 krát na tamním Vídeňském letišti. :D
Nakonec bych jen ráda dodala, že mým snem je cesta kolem světa. Ale když to nevyjde ráda bych se aspoň podívala do Irska, Japonska, Číny, Ruska, Finska a jižní Ameriky. Já vím, jsem velmi nenáročná. :D
A příště se můžete těšit na téma: Město, ve kterém žiji. Ačkoli já jsem spíše z dědiny. :D
středa 6. března 2013
Čekni a pošli to dál...
Zdravím přátelé,
dneska jsme si s kamarádkou vyměnovala knížky. Já jí půjčovala Annu krví oděnou a od ní jsem si půjčila Žítkovské bohyně. A dostala jsem nápad na měsíční projekt nebo meme. Nevím jestli to tu bylo nebo ne a jestli by o to byl zájem. A proto tento článek.
O co by šlo?
Domluva dvou knižních blogerů, nebo pokud máte kamarády/ky, kteří čtou. A domluvit si výměnu knihy za knihu. Mám na mysli samozřejmě fyzickou knihu. (Po přečtení se samozřejmě vrátí zpátky.)
Taky by pointou bylo, jestli věříte České poště, nebo ne. Protože pak by se mohlo jet i mezi blogery, kteří se vzájemně neznají. A mohly by change probíhat náhodně losováním, kdo s kým. A vzájemně by se pak domluvili na tom, o jaké knihy by šlo. Pokud důvěra není, tak potom by to bylo jen o tom jestli se vzájemně znají a na jaké knize se domluví.
Jedním z pravidel by bylo, že knihy, které si budeme vzájemně vyměňovat tak musí mít půjčovatel přečtenou.
Prosím pište do komentářů, budu ráda za jakékoli reakce.
Líbí se vám nápad? Šli byste do toho? Jakou variantou, nebo navrhujete nějaké úpravy?
neděle 3. března 2013
Představ se! Co jsem v dětství milovala?
Představ se! je nové, trošku netradiční meme z hlavy Erný.
Týdenní meme, kdy vám každý týden o sobě prozradím něco na téma, které Erný zveřejní u sebe na blogu.
Dnešní téma: Co jsem v dětství milovala?
Příště se můžete těšit na téma Cestování.
Konečně se dostávám k tomu, abych sepsala něco málo k tomuto meme. Holt nějak teď nebyl čas. A jak to vypadá tak to bude už jen horší a horší. Tedy s tím časem.
Ať jsem přemýšlela sebevíc mnoho věcí, které bych sem zařadila mě nenapadlo. Článek tentokrát tedy bude velmi stručný.
První věci tedy jsou encyklopedie. Ty miluju do dneška. A pořád, když vím ve které ze svých pokladů to hledat, tak se prvně podívám do nich a až potom hledám na netu. Ale taky mi nevadí si jimi jen tak listovat a prohlížet obrázky nebo nějaká zajímavá fakta. A je jedno jestli je to encyklopedie tematická- zeměpis, lidské tělo, technika, fantasy, historie,... nebo všeobecné dětské.
Další položkou na seznamu je tvořivka. Tedy veškeré takové ty ruční kreativní činnosti jako window art, batika, decoupage, keramika, malování na hedvábí, malování na textil. Když jsem byla menší, tak jsem se v tom přímo vyžívala a každou chvíli něco tvořila. Teď už mi bohužel na to nezbývá čas nebo není nálada.
Jako další mě napadá angličtina. Která mě kdysi oslovila přes takový jakýsi animovaný seriál pro výuku angličtiny u dětí. Byla tam jakási princezna, co si pamatuji, zlý čaroděj a papoušek. Takže někdy ve 3,4 letech v době, kdy jsem ještě neuměla psát jsem se poprvé začala učit tento jazyk. Jen škoda, že se od tehdejší doby mi jeho znalost příliš prohloubit nepodařila.
Příště se můžete těšit na téma Cestování.
Ledno-únorové přírůstky
Zdravím přátelé,
po nějaké době tu opět mám souhrn toho, co přibylo do mé knihovničky. Shrnutí za poslední dva měsíce je tedy takovéto.
Leden
Ačkoli jsem v lednu do knihkupectví zabloudila, žádnou knihu jsem si nepořídila, tedy kromě učebnic. Ale ty vám sem samozřejmě dávat nebudu, na ty není nikdo zvědavý.
Jediným lednovým přírůstkem je tedy kniha, kterou jsem vyhrála na fantaztika.eu. Ano já taky jednou něco vyhrála, neuvěřitelné. A to jsem ani netušila, že jsem se do soutěže zapojila. Ale tak stane se, že. Touto knihou je 11. díl Upířích deníků. Ve slovenštině, takže jsem na ně zvědavá.
po nějaké době tu opět mám souhrn toho, co přibylo do mé knihovničky. Shrnutí za poslední dva měsíce je tedy takovéto.
Leden
Ačkoli jsem v lednu do knihkupectví zabloudila, žádnou knihu jsem si nepořídila, tedy kromě učebnic. Ale ty vám sem samozřejmě dávat nebudu, na ty není nikdo zvědavý.
Jediným lednovým přírůstkem je tedy kniha, kterou jsem vyhrála na fantaztika.eu. Ano já taky jednou něco vyhrála, neuvěřitelné. A to jsem ani netušila, že jsem se do soutěže zapojila. Ale tak stane se, že. Touto knihou je 11. díl Upířích deníků. Ve slovenštině, takže jsem na ně zvědavá.
(Toho USB kábliku v rožku si vůbec nevšímejte. Jsem si ho nevšimla a vyblejskla to s ním. :D)
Únor
No ano další nové knihy už jsou únorové. A že jich je zase poněkud víc. Hold mě dát peníze a pustit na e-shop s knihami nebo do knihkupectví.
První položkou na seznamu je Anna krví oděná, které jsem prostě neodolala při návštěvě knihkupectví a musela ji mít. Vedle Anny je knížečka- dáreček ke hromadné objednávce z Albatrosu nazvaná Léto na druhou. Rozhodně to vypadá na pořádnou hovadinku. Na čtení se těším, že se zasměju.
pátek 1. března 2013
Na čekačce 2.3
Více o projektu najdete zde.
Cože? To už je jako vážně březen? Vždyť teprve před chvilinkou začal únor. Sakra to to letí. Co se dá dělat. Tak jdeme na rekapitulaci.
Za únor se mi podařilo zredukovat čekačkový seznam o tyto knihy:- Čísla 1: Na útěku- Rachel Ward (****)
- Delírium- Lauren Oliver(***)
- Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled-Jennifer E. Smithová(*****)
Mimo čekačkový seznam jsem ještě přečetla:
Annu krví oděnou- Kendare Blake (*****)
V březnu (a dalších měsících) mě čekají(světe div se téměř zcela nový seznam :D, tlusté bichličky kvůli škole přesunuty trošku do pozadí, ono se to moc nedá, kvůli přerušování, bohužel :():
Tygrova stezka- Colleen HouckZelená jako smaragd- Kerstin Gier- Bouře mečů- George R. R. Martin (30 % přečteno)
- Kacíř a čarodějka- Philippa Gregory
- Banka těl: Mladší- Lissa Price
- Loď mezi hvězdami- Beth Revis
- Ďáblova kolonie- James Rollins
- Ztracený symbol- Dan Brown
- Noční cirkus- Erin Morgenstern
- Chvíle před koncem- Lauren Oliver
- Pilíře Země- Ken Follet
- Atlas mraků- David Mitchell
- Hostina pro vrány- George R. R. Martin
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)