Mladý Frankenstein

V pátek 17. ledna jsem měla možnost v předpremiéře zhlédnout nové muzikálové představení Městského divadla Brno nesoucí název Mladý Frankenstien.

Mladý Frankenstein je muzikálovou parodií na hororové snímky z počátku 20. století a inspirován stejnojmenným filmem. Není tedy divu, že se během představení chvílemi budete jak třást smíchy tak i strachem (ačkoli na ten strach bych přece jen moc nespoléhala).

Přednáška F. Frankensteina (M. Němec) o mozku

Příběh začíná úmrtím slavného Dr. Victora von Frankensteina. Mladý uznávaný doktor Frederick Frankenstein (naechává si říkat Franknstýn) se svým nechvalně proslulým předkem nechce mít nic společného, a tak je překvapen, že po něm dědí hrad v Transylvánii, do které vzápětí odjíždí. 

Flashdance

Ach ano, Fierush opět neodolala a po delší odmlce se znovu vydala do divadla. Tetntokráte v sobotu 5. října navštívila nový muzikál Flashdance uváděný Městským divadlem Brno. Mimochodem měl premiéru 28.9.2013 a údajně dříve o několik měsíců než se vůbec odehraje Broadwayská premiéra.

Jak si jistě mnozí z vás spojí, tento muzikál vznikl na základě stejnojmenného filmu. Jak filmová předloha, tak muzikál ukazuje život mladičké Alex, která si na život vydělává jako svářečka a zároveň touží po splnění svého snu- navštěvovat taneční akademii. A do toho všeho se přimotá láska.

V porovnání s filmem má muzikálová verze propracovanější děj. Nevěnujeme se tu jen hlavnímu páru, ale jsou tu více vybarveny i osobní příběhy vedlejších postav. Také tu v muzikálové verzi máme baletní a hip-hopové (street dance) taneční scény, které celý muzikál oživují.

Svetlana Janotvá jako Alex

A jak se mi vlastně muzikál líbil?

Jak je již u MDB tradiční muzikál má skvělé kulisy, kostýmy i překlady písní a textu.

Výjimkou nejsou ani výborné výkony herců. Ačkoli tady bych se trošku pozastavila. Nemějte mi to za zlé, ale Ivana Vaňková mi nesedí, nesedlo mi ani její ztvárnění Alex. Neříkám, že by byla špatná herečka nebo zpěvačka. Jen mi prostě na pódiu, nevím vůbec proč, nesedí.

Výkon hlavního mužského hrdiny Nicka  v podání Ondřeje Studénky byl dobrý, ale neustále jsem si nemohla pomoct. Působil na mne jako by potřeboval ještě pár představení odehrát. Ale každopádně má chlapec potenciál a do budoucna se těším na další jeho role.

Jak již tradičně mne pobavil Aleš Slanina, který tu ztvárnil potrhlého Jimmyho tovřícího pár s naivní Glorií v podání Andrey Březinové. A pro mne se stali zajímavější, než ústřední dvojice. Otázkou je jestli za to mohou herci nebo tvůrci muzikálu.

Všem hercům a účinkujícím bych složila poklonu, protože Flashdance je opravdu hodně plný tanečních čísel, představitelka Alex z jeviště téměř za celé tři hodiny vůbec nesleze. A když uvážíte, že po celou dobu tančí a zpívají. No musí to být pořádný zápřah.

A ještě malá perlička pro pány. Jak již plakát k muzikálu napovídá, o slavnou scénu Alex zkropené vodou při tanečním vystoupení v klubu nepřijdete. ;) A dosti často se budete moci pokochat tancujícími slečnami, které to ho na sobě nemají víc, než je nezbytně nutné. :)

Opět tedy Městskému divadlu Brno patří palec nahoru.

zroj obrázků: mdb.cz

Kočky v novém, po svém, ale bylo to správné rozhodnutí?

Ve čtvrtek 30. května jsem opět vyrazila do divadla. Tentokrát na muzikál kočky. Na který jsem se hned, co jsem jej objevila v programu MDB. Takže se asi nebudete divit, když prozradím, že jsem si hned musela pořídit vstupenky.

Jelikož jsem Kočky viděla před 8 lety v Praze, kdy mimochodem byly poprvé uvedeny v České republice. Byla jsem opravdu zvědavá jak si s tímto představením poradí mé oblíbené divadlo.

Plakát k inscenaci

Abych byla upřímná, když se objevily plakáty ke Kočkám, trochu mě to vyděsilo. To víte mám zažitou představu namejkapovaných koček s ouškama v kožíšcích a s ocásky (druhý obrázek). A tento plakát- spoře oděná slečna se škraboškou. A považovala jsem jej spíš tedy za lákadlo pro pány, aby se jich do divadla vypravilo větší množství. I když pravda tušila jsem, že to bude něco jiného, než na co jsme zvyklí ze světa či ze zmiňovaného pražského nastudování.

Světová inscenace (zdroj: muzi-kal.webnode.cz)

Labutí jezero, opět

Já si prostě nedám pokoj a musím do toho divadla jíti a opět na Labutí jezero, které jsem viděla snad již po osmé nebo po kolikáté.

V úterý jsem na něj do Janáčkova divadla v Brně vytáhla svoje dvě dobrovolnice. A docela mne potěšilo, jak z něj byly nadšeny. Hodně se jim to líbilo.
Ačkoli nám hlavně na počátku spousta tanečníků šla dost mimo rytmus a princ nebyl zrovna ve své kůži. Ale pravda, že když nám tančil v prosinci Louskáčka, tak mu to šlo.

zdroj obrázku: www.narodni-divadlo.cz

Zorro

Fierushka má ráda kulturní život. A tak se po nějakém čase (naposledy byla na Louskáčkovi v prosinci) vydala opět do divadla. Tentokrát se jejím cílem stalo muzikálové představení Zorro v Městkém divadle Brno.

Zorro je muzikál s hudbou skupiny The Gipsy Kings, již určitě mnozí z vás znají. Asi nejznámější je jejich Bamboleo, které si můžete vyslechnout i v muzikálu. 

Muzikál vypráví známý příběh o Zorrovi, který bojuje za práva obyčejných lidí, kdesi v Kalifornii (v osadě Los Angeles). Tato legenda je zpracována zase o trošku jiným způsobem než známe z filmu. Začínáme se skupinou cikánů u ohně, kteří si začínají vyprávět příběh, který všichni známe.

Zajímavostí je, že většina písniček je přetextovaná do češtiny s tím, že několik frází zůstalo ve španělštině. Například známa Bamboleo je ale celá v češtině, kromě "bamboleo bambolea". A tuším, že i jedna písnička zůstala celá ve španělštině. 

Co se však musí nechat, účinkující se vyžili při španělských rytmech. Ty byly nejen vy tleskávány, ale i vydupávány/vytancovávány. A to musím uznat, není zrovna nejlehčí rytmika.

Ačkoli mi čeština ve španělských rytmech přišla poněkud zvláštní, celkový dojem z představení je nadšení. Pokud máte rádi Zorra a španělské rytmy, rozhodně vám doporučuji zhlédnutí.

zdroj obrázku: mdb.cz

Opera Carmen

Ano dlouho jsem nebyla v divadle, a tak teď během 14 dní jsem prostě musela jít dvakrát, ale co už.

Tentokrát jsme šly  v trošku větším seskupení, brala jsem totiž své holčiny dobrovolnice a ještě přibalila sestřenstvo a kamošstvo, takže nás bylo celkem šest.

Tuhle operu už jsem zhlédla podruhé. Nicméně, poprvé se mi líbila víc. Ne, že by tentokrát byla úplně špatná. To rozhodně ne. Jen nevím, tenkrát kdysi byly ty herecké výkony jakési uvěřitelnější a myslím, že jim to i hlasitěji zpívalo. :D I když tentokrát měli pro změnu zpěváci větší jistotu v té zpívané francouzštině, nebo přinejmenším se mi to alespoň tak zdálo.

Papežka (Die Päpstin)

Papežka je původem německý muzikál. K příběhu podle knižní předlohy Donny W. Crossové složil hudbu mladý muzikálový skladatel Dennis Martin a libreto sepsal společně s Christophem Jilem. Do češtiny přeložil Stanislav Moša(libreto) a Mikuláš Bryan(texty písní).

Muzikál vypráví příběh o dívce, která se dostala až na papežský stolec. Říkáte si žena a papežkou? Jak je to možné? Ano příběh je z 9. století, kdy ženy byly považovány za původce všeho zla. 

Jana jako dítě získá možnost se i přes to, že je žena legálně vzdělávat. Ale stále pociťuje méněcennost, kvůli svému pohlaví. Když zemře její bratr ostříhá si vlasy a obleče jeho oblečení a v této masce se z Jany stává Jan. Pokračuje ve vzdělávání, poté odchází do Říma, kde se z ní stává lidmi milovaný léčitel. A nakonec je zvolena papežkou. Ale jak už se stává, nic netrvá věčně a Jana je prozrazena.

Tento úžasný muzikál jsem měla možnost navštívit v českém podání v Městském divadlo Brno v sobotu 3. března 2012.  A musím přiznat, že i přes německý původ se mi velmi líbil. Tak mi to nedalo, že jsem si musela i nějaké písničky najít na netu. No v českém znění jsem je nenašla, ale v originále ano. A tak se o ně s vámi podělím. Ale i přes moji averzi k němčině to v ní zní dost dobře, ale na češtinu to nemá. :)

Jako první je písnička ze samého začátku v češtině nazvaná Půlnoční stráž, Bote der Nacht v originále. V písni vypráví matka Janě o pohanských bozích (tedy, alespoň v české verzi, ale myslím, že v originální se to nebude moc lišit). (http://www.youtube.com/watch?v=kWHFqCJAdhM)

Druhá pak nese v češtině název To jsem já, Das bin Ich v originále. V muzikálu ji zpívá Jana, když se rozhodne přijmout své zvolení a usednout na papežskou stolici.

Bídníci (Lés Misérables)

Bídníci, muzikál, který se stal mým nejoblíbenějším. Dvakrát navštíven v Městském divadle Brno a loni v červnu jsem navštívila i Open Air koncertní představení, které zazpívali herci, opět, z MDB. A byl to nepopsatelně úžasný a nezapomenutelný zážitek.
Nejen že je to úžasný příběh z pera Victora Huga, ale má i nádhernou působivou hudbu, která i když není vždy zrovna nejveselejší se nádherně poslouchá.

Asi nejslavnější písničkou z muzikálu je I dreamed a dream- kterou zazpívala Susan Boyle v Britském talentu.

Labutí jezero

Labutí jezero patří k jedním z prvních baletů, které jsem kdy navštívila. Víte, naše rodinka mívala předplatné, takže jsem někdy ve 4 letech seděla uprostřed první řady, hned za dirigentem a sledovala úchvatný balet s úžasnou hudbou Petra Iljiče Čajkovského, v Janáčkově divadle v Brně.

No a jelikož jsem byla neposedné dítě, celou dobu jsem byla opřená o to madlo a dýchala dirigentovi za krk. Ale jelikož jsem nedělala žádný jiný hluk jen byla uchvácená děním na jevišti, pan dirigent mi pak o přestávce dokonce půjčil taktovku.

Celkem sranda je, že tenkrát mělo představení asi 3 hodiny- to je tedy normální délka. Nicméně, když jsem byla na Labutím jezeře předloni s kamarádkou z Francie, bylo představení jakési zkrácené na 2 hodiny. Opravdu nechápu proč to tak osekali. Vždyť u tohohle ty 3 hodiny uběhnou jako nic.

Kočky (Cats)

Posledním muzikálem, který jsem v Praze navštívila byl muzikál Kočky. Byl naprosto úchvatný, akorát tedy místo, kde se hrál se mi zrovna dvakrát nezamlouvalo. Dalo se špatně větrat, takže se tam nedýchalo zrovna nejlíp, ale co už.

Zvláštností je, že Cats jsou neúspěšnějším muzikálem Broadwaye, ale u nás v Česku skončil brzy. Upřímně nechápu proč, hudba Webera je úchvatná (mimochodem napsal i Evitu, Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť či Jesus Christ Superstar). A i herecké výkony byly super.

A víte co ještě. O přestávce jsme stáli u "baru" a byl tam nějaký klučík a zničeho nic se k němu začali hrnout lidi a žádali o podpis. Já vůbec netušila, kdo to je a chtěla to zjistit, tak jsem si taky šla pro podpis a nakonec se z dotyčného vyklubal Filip Jankovič. Kdo to je jsem zjistila až pak doma- jsem si ho "vygooglila". :)

A osudová písnička z muzikálu:

Memory=Vzpomínky- je nejznámější, a také jsem ji hrála na klavír.

Tři mušketýři

Asi nejúžasnějším a nejpovedenějším muzikálem v pražských divadlech se pro mě stali Tři mušketýři. Opět původní nastudování. A víte koho jsem tenkrát chtěla, aby tam hráli a oni nám pak hráli?

Habera (D'Artagnan) a Absolonová (Mylady)- oba nám hráli. A nejen díky nim bylo celé představení nezapomenutelným zážitkem.

Dodneška si pamatuju dlouhý aplaus, který po tříhodinovém představení následoval. A jak Habera ze srandy ukazoval na hodinky. Tenkrát totiž na Slovensku běžela tuším první řada Superstar a on měl další den tam porotcovat.

A díky muzikálu jsem si konečně přečetla i úžasné knížky od Alexandra Dumase- tedy knižní předlohu muzikálu.

A už klasicky, opět jsem odcházela s CDéčkem.

Oblíbené písničky:

• Ráda mám
• Touha znát
• Přátelství na třikrát
• Štěstí couvá
• Já vím
• Jedem na všechny

Excalibur

Muzikál Excalibur zklamal má očekávání, tedy po Pomádě a Kleopatře, to opravdu nebylo to, co bych čekala. 

Neříkám, že by byl příšerný, jen prostě nenadchl jako předchozí.

Asi nejvíc mi vyloženě vadilo, že se celé tři hodiny odehrávaly na jedné scéně. Jeviště obskládané sádrovými kočkami a uprostřed víceméně jedna židle.

Příběh byl hezký a hudba také. Jen holt to zpracování mi nesedlo.

Opět jsem si tedy odnášela na památku CD.

A nejoblíbenější písničky:

• Mor na ty vaše hrady
• Páníček zlej
• Pravdu říct nemůžem
• Chci ji

Kleopatra

Dalším muzikálovým představením, které jsem navštívila byl původní český muzikál Kleopatra. A musím říct, že v té době u mně ještě stále přetrvávalo období velkého zájmu o starověké civilizace, takže tento muzikál mi přesně kápl do noty.

A tenkrát mi mohlo být tak 12 jsem opravdu chtěla, aby nám hrála Basiková, která byla naprosto skvělá. A já si z muzikálu na památku opět, kromě programu nesla i CD. Které opět doma nějakou dobu nepřetržitě hrálo a já s ním vyřvávala z plna plic.

No a ještě uvádím seznam svých nejoblíbenějších písniček z muzikálu:

• Chci královnou se stát
• Dámy vládnou
• Máme svůj Řím
• Velká píseň o Nilu

Jen ještě dodám, že jsem byla na představení, kdy ještě od premiéry neuplynulo mnoho času. A samozřejmě, že jsem navštívila tu původní verzi. Obnovenou verzi jsem neviděla. Ale s tou původní jsem byla víc než dost spokojená. A připomněla jsem si ji letos někdy v dubnu, kdy jsme natočené představení koukali ve škole.

Pomáda (Grease)

Pomáda byla první muzikálem, se kterým jsem se setkala. Její první představení jsem navštívila asi v 7 letech, v "Pyramidě" na pražském výstavišti. A zanechala ve mně zážitek a lásku k muzikálům na celý život.

Rodiče mi pořídili CD s hudbou z představení a následujících pár měsíců nám stále vyhrávala v baráku a já jsem si společně se řvoucími zpěváky zpívala ony písničky.

A protože Pomády není nikdy dost o pár let později jsme na ni do "Pyramidy" zavítali znovu. Společně se sestřenicí, která vyprávěla, že viděla filmovou formu, prý jim ji učitelka angličtiny pouštěla ve škole. No proč ne, že? Popisovala mi na začátku scénu na pláži.

Až po několika letech jsem i já viděla filmovou verzi s Johnem Travoltou a Olivií Newton John. A mimochodem, bylo to pro mě celkem zvláštní koukat na to s písničkami v originále, protože jsem nazpaměť znala české verze. Nicméně i přesto se filmová verze stala jedním z mých oblíbených filmů.