Vítám vás na svém blogu.
Jsem Fierush, človíček, který se na tomto světě pohybuje už dvě desetiletí. Stále ho prozkoumávám, ale ještě jsem ho neprozkoumala celý.
Od dětství mám ráda sport. Sedm let jsem se věnovala
sportovní gymnastice, ze které mám občas ještě takové pozůstatky, že si "strkám nohu za hlavu", točím piruety apod., ale toho si nevšímejte, je to u mě normální.
Když jsem se ve 4 letech poprvé postavila na
lyže, bylo mi jasné, že z těchto dvou prkýnek hned tak neslezu. A doposud neslezla, i když dvě prkýnka občas vyměním za jedno. Na
snowboardu jsem se naučila asi v 11 letech, ale jsem jen "sjezdař", žádné triky, skoky.
Dalším spotem, který mě od dětství provází je
plavání. Jako malinká jsem chodívala pravidelně plavat. Ale od té doby jen příležitostně- v bazénu, moři či u bábičky v řece. Víte miluju vodu, ačkoli jsem ohnivé znamení. A proto letos jsem si kurzy plavání opět zařadila do svého diáře. Tedy snažím se naučit plavat jako profesionál, ale zatím mi to nejde. :)
No a samozřejmostí je ještě
volejbal, který hraju jen tak rekreačně. Ohromně mě baví, ale nejsem v něm nijak dobrá. Nicméně na takové to "pinkání s přáteli" to bohatě stačí.
V rámci objevování světa je jasné, že ráda cestuji. Na svém kontě navštívených zemí a míst už je docela slušný počet položek. Možná i proto se u mně relativně v brzkém věku objevila touha po znalostech cizích jazyků. Jako první se mi pod kůži dostala ve 3/4 letech
angličtina. Kdy jsem na základě shlédnutí seriálu o takové princezně a neustálého používání slovíček z tohoto výukového programu pro děti donutila maminu a začala se tomuto jazyku učit. Tedy nedá se říct, že bych od té doby tento jazyk nějak ovládala. Ale jsem schopná si něco přečíst, domluvit se a jakž takž dorozumět. Další setkání bylo ve 3. třídě, kdy jsem začala chodit do kroužku
němčiny společně se spolužačkami ze základky. Nicméně, ta mě neoslovila tak jako angličtina a po 3 letech jsem se na ni vykašlala a neumím nic než naprosté základy. Ale i to se počítá, že? S přechodem na víceleté gymnázium mě ve 12 letech oslovila
francouzština, kterou jsem se začala učit, po dvou letech se k tomu přidala ještě
španělština. S menšími přerušeními se těmto dvěma jazykům věnuji i nadále. Ale tedy bez nějakého většího úspěchu. Kdybyste jimi na mě spustili, asi bych vám moc nerozuměla, pokud byste se mi tedy nepředstavovali nebo tak něco. A ještě bych zapomněla na svoji milovanou
ruštinu, kterou jsme si jako třída vydobyli za druhý jazyk místo němčiny. A byly to pro nás nejúžasnější hodiny s nejúžasnější učitelkou na gymplu.
Příbuzenstvo a přátelé mě často označují za knihomola. Ano uznávám, že hodně čtu a řekla bych, že i docela různé žánry, ale v porovnání s některými jinými vlastně skoro nečtu. Přečtu všechno si něco z "klasické" literatury, thrillerů ale i fantasy. Ze všeho tak trošku. I když v poslední době převládá fantasy- jsem totiž tak trošku snílek.
A co se povahy týče jsem spíše uzavřenou osůbkou, která není ráda středem pozornosti, i když se bez toho občas neobejde. Ráda poznává nové lidi, ale ne každého hned považuje za přítele. Přátelé jsou lidé, kteří si našli cestičku k mému srdci a důvěřuji jim, je jich přirozeně mála. Za kamarády považuji osoby, které mě něčím oslovily, jsem ráda v jejich společnosti, ale nemají mou plnou důvěru. Těch už je povícero. A zbytek jsou známí, ti se kterými jsem se setkala, sblížila ale známe se tak napůl.
Ještě bych toho o sobě mohla napsat, ale myslím, že tohle vám celkem dobře poslouží k tomu si o mně utvořit obrázek.
